Paní Helena Vondráčková je skutečná legenda na českém popovém nebi. Její písně zná opravdu každý. V pátek 12. května
se v ústeckém Domě kultury představí svým fanouškům v rámci turné “HELENA SHOW 23” a to je přece krásná příležitost jí, za nás Uličníky, položit pár všetečných otázek…
Co se vám první vybaví, když se řekne Ústí nad Labem?
Vybaví se mi bývalý hotel Grand, ve kterém jsem společně s celým orchestrem Československého rozhlasu, řízeným Josefem Vobrubou
a Karlem Krautgautnerem, nějaký čas bydlela. Dostala jsem ještě jako dívka školou povinná v třetím ročníku gymnázia pro mě velmi lákavou nabídku, a to společně s nimi vystupovat v celém Ústeckém kraji na letních scénách.
Jezdíte k nám na sever ráda?
Na sever jezdím velmi ráda, je tam báječné publikum a v Děčíně jsem dokonce v roce 1982 dostala ocenění na festivalu Děčínská kotva. Zpívala jsem zde píseň Ondry Soukupa a Gábiny Osvaldové „Tančit prý je krásné“. Často jsem zvaná na plesy do ústeckého kulturního domu.
Lásko má já stůňu, Sladké mámení, Dlouhá noc… Řekl bych, že dnes už takové skladby nevznikají. Čím to je?
Velmi mě těší, že zrovna písně, které vznikaly v 60. – 80. letech moje publikum očekává a při mých koncertech nesmí chybět. Samozřejmě postupem času se všechno lety mění, a to jak v životě, tak i v hudebním světě. Nastupují nové trendy, které sleduji a uplatňuji ve svém repertoáru i já. Vznikají písně, které cílí na mladou generaci a taktéž pří mých koncertech mají úspěch. Jmenuji třeba píseň Dívčí žena nebo Chlap je koala. Poslední píseň, kterou jsem natočila se jmenuje Pojď se mnou hledat modrý květ. Vyhrála zlatý mikrofon v hitparádě Česká dvanáctka na ČRo Dvojka. Stále hledám zázemí v mladých autorech, kteří jsou progresivní. Jsem ráda, že se mi to daří.
Kapely i zpěváci prý své nej hity po letech neustálého opakování neradi hrají či zpívají. Máte to taky tak?
Naopak, jsou písně, které i v dnešní době neztratily na hodnotě a při mých koncertech nesmí chybět. Kromě vámi zmíněných bych jmenovala například Dvě malá křídla tu nejsou, A ty co se ptáš co já nebo Já půjdu dál.
Liší se nějak váš koncert dnes s těmi, které jste dělala před dvaceti či třiceti lety?
Přibývajícími lety se rozšiřuje nejenom spektrum mého repertoáru, ale také technické vybavení mých koncertů. Pro každý z nich je připravena LED stěna s videoprojekcí a světelnými efekty, které dříve nebyly tak pestré jako jsou nyní – to umožňuje dnešní doba.
Jednu dobu jste vedla, společně s manželem, válku s bulvárem. Nyní se situace uklidnila. Mělo to smysl?
Před několika lety si bulvár pletl demokracii s anarchií a snažili se nejenom mě, ale i mnoho mých kolegů poškodit a zničit jim dobré jméno.
Nikomu by se nelíbilo, kdyby o něm bulvár šířil smyšlené a lživé pomluvy, a proto ani já jsem se nenechala touto vlnou smést. Jak se ukázalo, bylo na místě, abych se tomu bránila a někdy i soudní cestou, pokud někteří z nich nepřistoupili na smírnou dohodu
a dál pokračovali v šíření nepravd. Jsem ráda, že se situace lety uklidnila a bulvární média pochopila, že jiná cesta než slušnost není.
Je sláva dobrý sluha, ale zlý pán?
Myslíte všechna sláva, polní tráva? 🙂 Moje zjištění je, že sláva je na jedné straně velmi příjemná věc, ale na druhé stráně je zákeřná a pomíjivá. Z mé zkušenosti je třeba neustále se držet nohama na zemi a nevznášet se příliš v oblacích.
Pozvete svými slovy fanoušky na váš ústecký koncert?
Srdečně vás zvu do kulturního domu. Nebudete se nudit a užijeme si dlouhou noc. Mým hostem bude několikanásobný mistr světa ve stepu
Tomáš Slavíček a nadaný Ústecký dětský sbor.
Za všechny Uličníky děkuje Johny Mistr (www.ulicnikul.cz)
Foto: Lenka Hatašová
