Být či nebýt… hasičem? Toť otázka! Minule jsme hovořili se zástupcem ředitele Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje (HZS ÚK), nyní nás do akce vezmou odpovědi pprap. Jana Dvořáka, který u HZS ÚK zastává činnost výjezdového hasiče.
S čím se v zimě potýkáte nejvíce?
V těchto měsících, stejně jako v celém roce, převažují technické zásahy. Nicméně zima má svá specifika a těmi jsou požáry komínů, kde je hlavní příčinou vznícení sazí.
Co poradíte čtenářům ohledně prevence – jak mohou újmám na zdraví a škodám na majetku předcházet?
V dnešní uspěchané době buďte hlavně obezřetní. Myslete na to, že je lepší přijet pozdě než vůbec. Máte doma hlásič kouře nebo detektor
oxidu uhelnatého? Vozíte v autě hasicí přístroj? Tyto věci koupíte do tři sta korun. Je to hodně za Váš život? Život je otázkou priorit, tak ať je ten Váš a Vašich blízkých na prvním místě.
Statistika hovoří o tom, že počet požárů byl loni nejvyšší (20 790) od roku 2018. Čím si to vysvětlujete?
Pokud se podíváme do statistik z posledního desetiletí, zjistíme, že každý třetí rok se nám navýší počet požárů oproti předchozím dvěma o tři až čtyři tisíce a poté zase klesne na hodnotu přibližně sedmnáct tisíc požárů za rok. Takže je to situace, které se nějakým způsobem opakuje. Příčinou nárůstu v roce 2022 je zejména trojnásobně vyšší počet požárů, které vznikly v přírodním prostředí. Osobně si myslím, že bychom tu měli hledat jistou souvislost se suchem, které nás v posledních letech trápí.
Jak vlastně vypadá jeden takový “obyčejný” den výjezdového hasiče?
Služba nám začíná v sedm hodin ráno předáním a převzetím směny a přečtením rozkazu, kde se každý dozví, na které technice ten den bude sloužit. Poté následuje zkouška radiostanic a spojení s Krajským operačním střediskem, kontrola vybavení požárních automobilů a porada.
Každý den v týdnu má svojí specifickou náplň. Například v pondělí je to kontrola provozuschopnosti motorových pil a agregátů, ve čtvrtek máme výcvikový den, kdy trénujeme postupy a taktiku, kterou uplatňujeme u zásahu, neděle patří úklidu stanice. Součástí naší služby je i povinná fyzická příprava v rozsahu dvou hodin, kterou trávíme buď v posilovně, nebo kolektivními sporty. Od půlnoci do šesti hodin ráno držíme takzvanou noční pohotovost. Ale stále, v jakékoliv situaci, musíme v případě vyhlášení poplachu vyjet do dvou minut k zásahu.
Zatímco kontroly a údržba jsou rutinou, tak každý výjezd je originál. Služba nám končí v sedm hodin ráno, po dvaceti čtyřech hodinách.
V kolika letech jste se k hasičům přidal a proč vlastně?
K Hasičskému záchrannému sboru ČR jsem nastoupil ve dvaceti letech. Od malička jsem chtěl být policista, ale když nastal čas vybrat si střední školu, zvolil jsem obor Strojník požární techniky, tedy zjednodušeně hasič s osvědčením řídit a obsluhovat požární vozidla. Během studia se mi hasičina vryla tak pod kůži, že můj dětský sen vzal za své a stát se profesionálním hasičem byla pro mě jediná přijatelná možnost. Bohužel v roce 2004, kdy jsem maturoval, byl u HZS ČR stop stav a já si na své přijetí ke sboru musel rok počkat.
S vaším tehdejším rozhodnutím jste spokojený a nikdy byste už neměnil?
S mým rozhodnutím jsem naprosto spokojený, a ač se říká „Nikdy neříkej nikdy“, tak tady si dovolím to porušit.
Naší snahou je nalákat budoucí možné hasiče, aby se k vám přidali. Není to prý jednoduché. Čím si tuto situaci vysvětlujete a lze jí změnit?
Toto téma je hodně diskutované. Jestli je něco snadné nebo těžké, je subjektivní pocit. Ano, má to svá specifika, ale HZS ČR není jen tak
obyčejná instituce. Přijímací řízení začíná pohovorem jako všude jinde, poté ale přichází fyzické testy, kde ve velké míře uchazeči selhávají a do dalších kol už se nedostanou. Na tuto část se ale dá připravit a po té zbývá projít psychologickým a zdravotním vyšetřením.
Každá část přijímacího řízení má své opodstatnění a snižovat nároky na uchazeče, dle mého názoru, není na místě.
Je to pokaždé jiná akce plná adrenalinu se skvělým týmem, na který je spoleh. Má to hlubší smysl, pomáhat ostatním a být prospěšný společnosti. Souhlasíte s tím a přidáte třeba ještě další motivační slova?
Jednoznačně s tím souhlasím. Práce hasiče je pestrá a nutí vás na sobě pracovat, prohlubuje vaše schopnosti a dovednosti a učí vás řešit problémy. Někdy při ní zažijete smutné okamžiky, je to její nedílnou součástí, ale pocit po záchraně života je nepopsatelný. Jsme tu, abychom pomáhali lidem v jejich nejtěžších chvílích, vzhlížejí k nám s nadějí a my vždy děláme maximum, abychom je nezklamali.
Redakce Uličníka, foto: HZS Ústeckého kraje
