Profesorka Zdena Kolečková zahajuje od letošního února novou pracovní etapu – stala se děkankou Fakulty umění a designu ústecké univerzity. Zkušená umělkyně, kurátorka a v neposlední řadě pedagožka nám přiblížila, co to vůbec umění nebo design je, ale také třeba jak probíhá takový „obyčejný děkanský den“…
Umění a design jsou velmi široké pojmy. Co mají společného a jaké jsou mezi nimi naopak rozdíly?
Na umění i designu je krásné a vzrušující, že si pod nimi každý představuje něco jiného… Zatímco v matematice nebo ve fyzice používáme vzorce a poznatky stavíme na neměnnosti faktů, charakter umění a designu zůstává z podstaty tekutý a proměnlivý. Pod pojem design můžeme zjednodušeně zařadit oblast autorské produkce, která zohledňuje estetickou, ale především užitnou hodnotu vytvořeného artefaktu, ať už se jedná o prostorové realizace, funkční předměty, anebo o široké pole grafického designu. Nicméně 21. století přináší další rozprostření „designování“ směrem k designu digitálních technologií, včetně webdesignu, designu virtuální reality, anebo herního designu, ale máme též design sociální, anebo ekologicky udržitelný.
K čemu je, podle vašeho názoru, v dnešní společnosti umění potřebné?
Umění považuji za esenciální potřebu, která lidským bytostem spoluvytváří základní civilizační rámec. Umělecká a architektonická díla, užitné artefakty představují s technickými vynálezy podstatu hmotného dědictví přetrvávajícího věky. Zatímco měny padají a říše se rozpadají, hodnota uměleckých děl v čase stoupá. Ale pozor, umění a design opravdu průběžně proměňují svou tvář. V současnosti velmi diskutujeme, co uměním je a není, nebo úlohu společenského potenciálu kulturních a kreativních odvětví, která tvoří páteř revitalizačních procesů i našeho regionu.
Co všechno obnáší práce děkanky? Proč jste se rozhodla tuto pozici zastávat?
Vstupuji do funkce s odhodláním přizpůsobit fakultu změnám a požadavkům vnějšího prostředí i dynamickému vývoji umělecké a designérské scény i společenské situaci třetí dekády 21. století, a to při zachování úcty a pokory vůči tradičním technologiím a řemeslům. Děkan „modeluje“ vnitřní prostředí školy, diplomaticky propojuje partnerské instituce, komunikuje s vedením univerzity, děkany dalších fakult, reprezentací města, regionu, vytváří prostor pro spolupráci s dalšími uměleckými akademiemi a fakultami, s galeriemi a muzei v ČR i v zahraničí.
Jak vypadá takový „běžný děkanský den“?
Jsem si jistá, že mé idealistické představy o děkanství z části vezmou za své. Ale již z pozice proděkanky vím, že se realita akademického prostředí odvíjí od konkrétní fáze semestru. V některých týdnech přednášíte a konzultujete, v jiné části akademického roku zkoušíte, hodiny trávíte komentováním diplomových a dizertačních prací, psaním posudků. Potom na vás čekají konferenční dny věnované schůzkám s vedením univerzity a fakulty, se zástupci kateder a ateliérů, dny věnované umělecké tvorbě nebo psaní učebnic, článků a knížek, koncepční a projektové dny i dny beze zbytku věnované administrativě.
Ale to je jen část pracovní náplně, která se vztahuje k provozu školy. Děkan se také musí vzdělávat, cestovat, „chodit po výstavách“, plnit reprezentativní úlohu a přijímat roli porotce či komisaře uměleckých soutěží, být členem orgánů dalších uměleckých škol, zapojovat se do veřejného dění a aktivně rozvíjet kulturní život ve městě. A při tom všem musí nalézat čas pro své blízké.
Jakou nejdůležitější věc se snažíte předávat svým studentům?
Svět není možné vnímat jen vlastníma očima. Je důležité citlivě reagovat na potřeby okolí a myslet na to, co se dá zlepšit. Ve 21. století by bylo hloupé uvažovat jen o tom, co předávat studentům, naopak je nutné se ptát, co studenti svými znalostmi a zkušenostmi přinášejí vám. Co bych ale opravdu ráda studentům „vnutila“, se netýká ani tak obsahu výuky, jako obecného životního postoje: i když cítíte velkou nejistotu, strach a tíseň, nesmíte se vzdát radosti z tvorby, z potřeby spontánně vytvářet umělecké dílo nebo realizovat design. Nesmíte se úzkostně zabývat obavami z budoucna, ale budoucnost sami svými každodenními aktivitami vytvářet.
Máte nějaké konkrétní cíle, do kterých byste FUD ráda dovedla?
Tak trochu navzdory předsudkům a pověsti, které Ústí nad Labem provázejí a vykreslují ho jako místo „nepoučitelné“, historicky nevratně poznamenané společenskou, ekologickou i kulturní devastací, bych ráda navázala na úsilí svých předchůdců a v týmovém procesu s kolegy i studenty budovala fakultu, která přispěje ke změně náhledu na potřebnost umění a kultury jako hybatelů celospolečenského rozvoje. Chtěla bych přesvědčit místní společenskou a politickou reprezentaci, aby fakultu brala za důležitého partnera, který zásadním způsobem moderuje odbornou i popularizační diskusi o aktuální podobě výtvarného umění, designu, grafického designu, kurátorské praxe a kreativních odvětví, ale také kultivuje místní prostředí. Aby fakulta svou programovou skladbou v polovině 20. let reflektovala vývoj aktuálních uměleckých trendů, svým materiálním zázemím zohledňovala technologický vývoj a dokázala pružně reagovat na výzvy vnějšího prostředí.
Proč studovat právě FUD?
Být umělcem, designérem, grafickým designérem nebo kurátorem výstav, je úžasné a krásné poslání. V nelehkých dobách potřebujete k tomu, abyste takový životní sen naplnili, bezpečný a klidný přístav. Právě takovým profesionálním, a přitom vlídně domovským zázemím FUD je. FUD vnímám jako živý organismus, jako ekosystém, ve kterém si každý student i vyučující mohou najít svou jedinečnou polohu a věnovat se originálním zájmům. Studovat FUD znamená možnost strávit roky svého mládí v ateliérech plných energie, empatie, stimulace i zkušeností. Studovat FUD znamená možnost stát se součástí komunity, kreativní sociální bubliny s přátelskými vztahy i láskami na celý život.
Baruš #uciciseucitelka
foto: Johanka Pošová,
Hana Kubrichtová, David Stejskal
(studentky a student FUD UJEP)
