Jirkovská hasička Vendula Kelbichová významně zabodovala na Moravském Ultramarathonu. Zvládla to, co je pro většinu lidí nezvládnutelné. Dokázala to sobě, nám všem a ještě pomohla těžce nemocným dětem. Gratulujeme, je nám ctí, Vendy!
A tady si přečtěte, co Vendula píše:
Moravský Ultramarathon 2022 máme za sebou ! 7 dní po sobě jsme každý den uběhli 43km trasu vedoucí krásnou, ale kopečkovitou krajinou, v okolí Lomnice. Když jsem se před týdnem vypravila na start, nebylo mi vůbec jasné, jak 301 km za tak krátkou dobu pokořit. Nikdy jsem nic takového neběžela. Říkala jsem si, že to je výzva, půjdu pomalým tempem, třeba i chůzí a budu ráda, když to zdolám. Jenže, pak přišla 1. etapa, bylo horko a šla jsem do ní opatrně. Běželo se mi hezky, ale pořád jsem se snažila krotit, abych neměla snahu zdolávat marathon v co nejlepším čase. Na hodinkách jsem si hlídala tempo, abych to doběhla kolem 4h. V cíli jsem zjistila, že jsem dost vpředu, mezi ženami 2. Říkala jsem si, že to možná bylo moc rychlé a že ostatní mají lepší taktiku. Další 2 etapy byly dost podobné a obě se mi běžely výborně. Po ránu jsem si před nimi jako snídani šampióna dopřála Crossfit a během každé etapy jsem se nechala strhnout tím, že jsem závodila. U ultramarathonu jste sami sobě největším soupeřem, nejde vám moc o nějaké vítězství. Ale v každém je kus závoďáka, takže i tady funguje rivalita. Na druhé straně, málokde zažijete tak přátelskou atmosféru. Začátek 4. etapy se mi příliš nedařil, ale od 10. km to opět začalo jít. Peklem na zemi byla následující etapa, dala jsem ji krycí název Olešnická pomsta. Měla být rychlá, protože většina trasy vedla po asfaltu. Během cesty jsem měla plány – doběhnout to a odstoupit. Po dalších kilometrech – doběhnout to, odstoupit a skončit s běháním … Po dotrmácení se do cíle v čase lehce přes 4h mi bylo jasné, že na vedoucí svělou Lenku Horákovou mít nebudu. Do předposlední etapy jsem vstala z mrtvých. Velikánskou vzpruhou pro mě bylo to, že jsem před startem s kamarádem zašla na oběd. Běžela jsem pomalu, do některých kopců jsem místo běhu chodila a cílem bylo pošetřit energii do závěrečné etapy. Ta se běžela 2 kolově, stylem časovky a na start jsme nastupovali s výbornou náladou, protože nás čekalo posledních 43km. Do 2. kola mě přivítal můj krušnohorský fanklub a táta s bráchou mě i kousek doprovodili. Moc mě to podpořilo a poslední půlmarathon do cíle šlo běžet tak, jako bych zrovna odstartovala. Nakonec jsem to, co se mi zdálo nezvládnutelné zvládla. Jako bonus je 2. místo mezi ženami a navíc se jednalo o mistrovství republiky v etapovém ultramarathonu, takže i tam jsem 2. Teď mám pocit, že nic není nezvládnutelné, mám spoustu hezkých vzpomínek, protože ultramarathonci jsou úžasní lidé. Většinu z nich jsem neznala, ale i přesto jsem se mezi nimi cítila, jako bychom se znali léta. Chtěla bych poděkovat vám, za podporu během závodu.Také děkuji za příspěvek do sbírky pro nemocné děti. Tato sbírka potrvá ještě týden, takže stále můžete přispět – zde: https://bit.ly/3yU0mjh
Zdroj: www.jirkov.cz, Vladimír Vacula
