„Držte pohromadě, najděte si nové přátele a učte se od dětí,“ radí Alena Vabik uprchlíkům z Ukrajiny. Sama si na život v Česku začala zvykat před šesti lety, i když její příchod nebyl za tak dramatických okolností. S manželem a synem u nás začali žít díky programu přesídlení krajanů, na kterém se Arcidiecézní charita Praha podílí od roku 2015.
„Naše rodina pochází z české vesnice, babička na mě jako na malou holku mluvila česky, pak jsme ale s rodiči žili v Oděse. Dnes ovládám oba jazyky, a tak můžu krajanům nabídnout osobní zkušenost,“ vysvětluje Alena.
Do pomoci zapojila také manžela a syna. Zatímco muž pomáhá s nutnými opravami v objektech, kde Charita ubytovává uprchlíky, vrtá a převáží, co je potřeba, syn ve škole tlumočí novým ukrajinským spolužákům. Pomáhal také vyrábět ukrajinské vlajky, po kterých začala být po vypuknutí války sháňka.
V ubytovně v Sokolské ulici v Praze 2, kde Arcidiecézní charita Praha ubytovává 43 osob, se dveře netrhnou. „Za chvíli se přijdou ubytovat noví lidé, pro další hledáme přístřeší. Večer odvezeme jedné rodině věci pro roční miminko. Dárci mu přinesli spoustu věcí. Neustále sháníme jídlo,“ vyjmenovává Alena svůj program na nejbližší hodiny.
Příchozí jsou podle ní v šoku z pomoci, které se jim v Česku dostává. Nečekali, že jim někdo pomůže s ubytováním a jídlem. Jsou unavení, dojatí a moc děkují.
Zatímco Alena tady pomáhá cizím lidem, doma na Ukrajině má zbytek rodiny. „Věřím, že tak, jak my pomáháme lidem tady, tak že i na Ukrajině pomáhají jiní mým příbuzným,“ uzavírá.
Do pomoci uprchlíkům z Ukrajiny se v pražské arcidiecézi zapojuje stovka charitních pracovníků a přes 550 dobrovolníků. Věnují se asistenci uprchlíkům, organizaci materiálních sbírek i distribuci pomoci. Arcidiecézní charita Praha přijímá dobrovolníky se znalostí ukrajinštiny či ruštiny. Kontakt pro zájemce je ukrajina22@praha.charita.cz.
Zdroj: www.charita.cz
Foto: www.pixabay.com