Zatímco menší výrobci dětmi oblíbených cukrovinek se snaží v co nejvyšší míře přejít od éčkových barviv k přírodním alternativám, známé větší značky stále spoléhají na obávaná éčka. Vyplývá to ze srovnání třicítky různých dražovaných bonbónů od známých firem i privátních značek obchodních řetězců, pro které se dTest vydal do českých i německých obchodů.
Dražované cukrovinky –pod tímto odborným názvem se skrývají bonbóny s pevnou cukrovou krustou na povrchu. Typickým zástupcem této skupiny jsou lentilky, jejich varianta s arašídem uvnitř nebo barevné žvýkací ovocné bonbóny. Po barevném obalu s ještě barevnějším obsahem sahají zcela bezmyšlenkovitě nejčastěji děti. Ani většina rodičů však etikety s informacemi o složení příliš podrobně nestuduje. Přitom si lze vybrat, jestli si budeme pochutnávat na bonbónech s dlouhým výčtem barviv a aromat, nebo od výrobce, který se snaží v co nejvyšší míře přejít od éček k přírodním alternativám. „V případě čokoládových dražé se to několika výrobkům povedlo dokonale. V seznamech ingrediencí neuváděly žádné barvivo a své pestrosti dosáhly pomocí barevných rostlinných extraktů a koncentrátů,“ uvedla šéfredaktorka dTestu Hana Hoffmannová. „Nelichotivou výjimkou se stala značka M&M’s, která v rozporu s aktuálním trendem spoléhá pouze na éčka. Její produkty se proto v našem srovnání umístily až za všemi řetězcovými privátními značkami, které je napodobují,“ nastínila výsledky srovnání Hoffmannová. Výrobky M&M’s Peanut a M&M’s Crispy deklarovaly mj. použití červeného barviva košenily (E 120), u kterého existuje podezření z možného vyvolávání hyperaktivity u dětí. Pro zajímavost můžeme doplnit, že značka M&M’s už měla v historii s červenou barvou problémy. Dokonce ji v letech 1976–1987 úplně vyřadila z nabídky. Důvodem tehdy byly obavy z možné karcinogenity červeného barviva amarant (E 123). Výrobce sice amarant nepoužíval, nicméně kvůli obavám z reakce zákazníků raději rudé bonbóny stáhl z prodeje. Na trh se červené M&M’s vrátily až po vyvrácení původních podezření.
V případě ovocných dražé byla patrná snaha výrobců o náhradu éček přírodními látkami, ale v našem výběru se neobjevil žádný výrobek, který by se bez éčkových barviv zcela obešel. Obdobné to bylo i v případě chuti. Příchuť z ovocných šťáv obsahoval jediný výrobek, u ostatních byla chuť vytvořena pouze aromaty. „Pokud jde o reputaci použitých barviv, je třeba zmínit výrobky Lidl/Sweet Corner Jelly Beans Sweet a Penny/Mike Mitchell’s Jelly Beans, které ve složení uváděly oxid titaničitý (E 171). Jeho použití v potravinách je od letošního února zakázáno a výrobce jej bude muset nejpozději do srpna v receptuře nahradit,“ zmínila Hoffmannová s tím, že u druhé jmenované značky se navíc objevilo i barvivo amoniakový karamel (E 150c), které rovněž patří mezi problematické látky. Může v něm vznikat nežádoucí imunotoxická látka acetyl-tetrahydroxibutylimidazol, pro kterou Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA) stanovil nižší hodnotu bezpečného denního příjmu než u ostatníchdruhů karamelových barviv. „U malých dětí je přitom riziko, že mohou ve stravě bezpečný denní příjem amoniakového karamelu překročit,“ vysvětluje šéfredaktorka dTestu.
V katalogu éček na stránkách dTestu naleznete všechna potravinářská aditiva, která jsou pro použití v potravinách povolena, nebo naopak zakázána. Spotřebitelům, kteří by chtěli kontrolovat složení cukrovinek, doporučujeme všímat si především způsobu obarvení bonbónů. Pokud jsou ingredience označeny slovem „barvivo“, jde o potravinářská aditiva. Rostlinné přípravky bývají označeny slovem extrakt, případně barvicí potravina. Řada éčkových barviv je sice rovněž přírodního původu, přesto se od barevných rostlinných extraktů liší. Rozdíl je především v míře zpracování. Rostlinný přípravek, například koncentrovaná řepná šťáva, obsahuje všechny přirozené složky. Oproti tomu z ní vyrobené barvivo betanin (E 162) obsahuje už pouze tu látku, která dává řepné šťávě její červenou barvu.
Nutno dodat, že srovnání žádné rozdíly mezi cukrovinkami z německých a českých obchodů neodhalilo, a to ani v případě ceny.
Převzato z dTestu: www.dtest.cz, Jaroslav Švehla
