TEREZÍN – Již uběhly dva roky od chvíle, kdy jsme poprvé vkročili za zdi Terezína, abychom se podívali na tenkrát pořádanou denní bitvu, na níž se sešlo kolem šesti stovek účinkujících. Ano, i k tomuto projektu jsme se dostali pozdě, ale lepší pozdě nežli později
Při našich návštěvách jsme se seznámili se skvělým průvodcem a velkým srdcařem, kterému pak patřila závěrečná dechberoucí salva ze všech dostupných zbraní, neboť nás v roce 2021 opustil. Nejsem kus šutru, a tak ta zpráva se mnou zamávala, i když jsem jen náhodný kolemjdoucí, co strávil v tunelech a za zdmi Terezína příjemné množství hodin. Nemůžu nevzpomenout na spoustu ďábelských nápadů a hromady příběhů a informací, sypaných z rukávu, na temné tunely, na něž zapomněl čas i člověk, na drolící se zdi opuštěných budov, jejichž osud je ve hvězdách…
Možná i proto jsme se tentokrát rozhodli, že se podíváme i na bitvu večerní, která začíná obvykle ve chvíli, kdy se setmí. Scénu osvítí reflektory a osvobozování Prahy v roce 1757 může začít výstřelem z děl. Za tmy vyniknou všechny výšlehy ze zbraní, po zemi se kroutí hustý dým a siluety vojáků ozařuje hořící stavba a barikády. To vše doprovází mluvené slovo, dunění děl, zemina uvedená v pohyb a atmosférická hudba. Bitva vypadá jako z hollywoodského spektáklu, krev teče proudem a rozkazy zanikají ve výstřelech z pušek. Být tam a zažít to na vlastní smysly je zážitek, na který se jen tak nezapomíná.
Obešli jsme průvod až k pamětní desce, připomínající položení základního kamene pevnosti 10. října 1780 Josefem II. Zde byl předán klíč od města vrchnímu velení za osobní přítomnosti Marie Terezie. První bitva pak proběhla po třetí hodině odpolední a druhá po sedmé hodině večerní.
Všichni na sobě měli epesní historické kostýmy a vypadali naprosto úžasně, až mi oko v zaprášeném hledáčku přecházelo. Také bych jednou nějakou uniformu chtěla, protože se mi historické oblečení líbí, nejenom tedy uniformy, ale i civilní šatstvo. Nemůžu přijít na chuť novodobým pytlům, ale jelikož mám obě ruce levé, tak holt chodím v plastu ze supermarketu. Na akci jsem si však zapůjčila alespoň klobouk a kabát, protože jsem nechtěla mezi ostatními čnít. Nakonec tento převlek nebyl zase až tak nutný, ale třírohý klobouk… alespoň ten kdyby se mi podařilo někde schrastit. Za zapůjčení děkuji ochotnému rakouskému vojákovi, který vydržel komunikaci s mou maličkostí a na akci jsme se šťastně našli.
V galerii je směska z celého odpoledne. Noční cvaky jsou spíše do deníčku, že jsme tam byli. Na video potřebuji nějaký čas. A koupit si konečně po letech špunty do uší byl dobrý nápad, obzvlášť, když se jeden uhnízdí vedle dělostřelectva.
Akce parádní, noční bitva předčila všechny mé představy. Klobouk dolů. Děkuji všem organizátorům, účinkujícím a všem, co se nechali vyfotografovat.
Video
Video je sestříhané z našich tří brambor, do památníčku, že jsme tam byli. Použita pouze původní zvuková stopa.
Autor videa: https://dark-vision.cz/item/josefinske-slavnosti-v-terezine-2021/
