Láska a žárlivost – fenomény v kontextu psychologie mezilidských vztahů. Studentská práce obsahující citace z odborných textů (uvedeno v kurzívou závorkách).
Článek nás povede k zamyšlení, zda je určitá míra žárlivosti v intimním partnerském vztahu normální nebo dokonce žádoucí, zda si lidé nepletou lásku s citovou závislostí a zda je absence žárlivosti obtížně dosažitelný ideál.
Od krásy poezie po hrůznost vraždy
Láska je bezesporu fenomén, který od nepaměti byl, je a bude předmětem nikdy nekončícího zkoumání. Než přišlo zkoumání psychologické, byla láska popisována historicky spíše filozofy a básníky. Platón přišel s tvrzením, že láska prostá romantiky a sexuality je nejvyšší formou lásky. Podle něj vznikl pojem platonická láska. Výklad tohoto pojmu je často vnímán jako jednostranná, nenaplněná láska, o které milovaný jedinec neví.
Z psychologického pohledu se počátky studia fenoménu láska datují k 20. století od hlubinně-dynamické psychologie, přes humanistickou, sociální až v současnosti mimo jiné pozitivní psychologii. Za původce zájmu zkoumání pojmu láska je považován S. Freud. Ztotožnil lásku s libidem, bez rozpoznání pohlavní touhy jako přirozeného projevu lásky. Podíl na zkoumání tohoto fenoménu mají také C. G. Jung a jeho následovníci. Z výrazných osobností humanistické psychologie se láskou zabýval například E. Fromm.
Láska je motorem a hybatelem mnoha událostí, pro někoho životním cílem, cestou, pro jiného inspirací, životem samotným, naplněným životním smyslem. Láska činí člověka člověkem a odlišuje jej od ostatních živočišných druhů. Básníci a filozofové napsali o lásce více než psychologové. Všichni lidé po lásce touží, chtějí být milováni nebo milovat, lásku předávat a sdílet. Často se setkáváme s názorem – kdo nežárlí, nemiluje. Abychom mohli prožít spokojený život s pocitem naplnění, potřebujeme lásku v dostatečné míře přijímat i dávat. Nejen lásku v partnerských vztazích, ale lásku ve všech jejích podobách. Bez lásky budeme jen těžko pozitivně naladěni. Nabízí se otázka, zda k lásce neoddělitelně patří i další emoce, jako je například žárlivost. Je kořením vztahu a v jaké míře? Nebo je spíše sociálně patologickým jevem, který vztahům škodí. Nesporným faktem vyplývajícím ze statistik je, že za rozpadem mnoha vztahů je právě žárlivost, která je často příčinou psychického a fyzického týrání a nezřídka i vražd. Mezi partnery je téma žárlivost často předmětem diskuzí. Mnoho vztahů si prošlo nebo prochází opakovaně přímou konfrontací se žárlivostí a velmi často má žárlivost na partnerské vztahy velký dopad.
Vášnivá závislost
Motivací ke zkoumání tématu byly také publikace doktora Rolfa Merkleho a Tomáše Nováka, na které jsem, při úvahách a zkoumání odborných zdrojů, narazil. Oba se shodují, že žárlivost k lásce v partnerském vztahu nepatří, že jí škodí. Merkle, uznávaný německý psycholog s bohatou terapeutickou praxí v oblasti žárlivosti vyjadřuje názor o široce rozšířeném omylu, že žárlivost je důkazem lásky. “Láska je pozitivní pocit, zatímco žárlivost nebezpečná směs negativních pocitů a jednání. Buďto člověk žárlí, a pak má ke svému partnerovi negativní postoj, nebo ho miluje a cítí se spjat pozitivním způsobem. Žárlivost a láska se tedy vzájemně vylučují ” (Merkle, 1997, s. 12). Novák (2009, s. 10) spatřuje nebezpečí žárlivosti nejen v nekvalitním prožívání vztahu směřujícího k rozchodu se všemi důsledky i pro další blízké osoby. Nezanedbatelný podíl sebevražd je motivován žárlivostí a u cirka poloviny partnerských vražd je motivem žárlivost.
Příliš silná vášnivá láska v partnerském vztahu připomíná neobvyklý stav mysli podobný závislosti. Mnoho mužů a žen věří, že romantická láska je jen s jednou osobou a na celý život. Tím se vyloučí stejné pocit k jiné osobě a může vzniknout žárlivost. (Karandashev, 2016, s. 267). Dle tohoto tvrzení přílišné soustředění citů k jedné osobě může být příčinou vzniku žárlivosti. Se žárlivostí je spojen strach a pocit nespravedlnosti, že přicházíme o něco, co si myslíme, že nám náleží. Pochybnosti o sobě, nejistotu v sebehodnocení vyvolávají pocity bezmoci, studu, smutku, úzkosti, vzteku. Tyto emoce provázené ničivým, bolestným pocitem, tělesně pociťovaným především v oblastí břišní, se podílejí na prožívání žárlivosti. (Kast, 2016, s. 152-153). Křivohlavý (2010, s. 89) vidí žárlivost jako nemoc lásky. Popisuje ji jako jednu z podob výrazného egoistického soustředění sama na sebe v mezilidských vztazích v touze po vlastnictví toho, co mu domněle náleží. Filozofický pohled nazývá takový přístup etickým materialismem. Žárlivý jedinec vidí v konkurentovi soka a zloděje. Představa o vlastnictví partnera v naší kultuře bohatě rozšířená.
Láska bez protikladů
Ve zdravém partnerském vztahu nelze současně milovat a nenávidět. Pokud takové pocity partneři zažívají, pletou si lásku se závislostí. Skutečná láska nemá protiklad. Objevuje se potřeba se s někým ztotožnit. Každá závislost je spojená s bolestí, proto je tolik bolesti i v partnerských vztazích, které provází závislost. Cestou k naplněnému vztahu je vědomá přítomnost v každém okamžiku a překročení hranic svého ega. Problematičnost a konfliktnost mezilidských a partnerských vztahů nebyla dříve tak výrazná, jako je nyní. Vývoj lidstva se promítá i do partnerských vztahů. Ty nejsou proto, aby člověka činily šťastným, ale učili ho být vědomým formou duchovního cvičení (Tolle, 2016, s. 129-134).
Z mého pohledu myšlenka s filozofickým rozměrem o vědomé přítomnosti může být jednou z cest ke zbavení se žárlivosti, k prožívání plnohodnotných mezilidských i partnerských vztahů při naplnění láskou bez podmínek a protikladů.
Je důležité se v prožívání lásky oprostit od žárlivosti. Fenomén lásky není snadné pochopit v jeho celém významu a hloubce. V partnerských vztazích může být skutečná plnohodnotná láska zaměňována za formu závislosti. Z životních zkušeností, diskuzí na toto téma i ze zkoumaných zdrojů vyplývá, že jednou z věcí, která lásce v partnerských vztazích škodí nejvíce, může být žárlivost. Článek nepřináší odpověď na zkoumané téma ani návod jak se žárlivostí naložit. Klade si za cíl přivést čtenáře k zamyšlení, k tomu aby sám hledal odpovědi, které mohou zkvalitnit vlastní partnerský vztah a přinést do něj více harmonie.
Autor článku: Václav Masopust, student VŠAPs v Terezíně. Redakčně upraveno.
Zdroje:
KARANDASHEV, Victor. Romantic love in cultural contexts. New York, NY: Springer
Berlin Heidelberg, 2016. ISBN 978-3-319-42681-5
KAST, Verena. Závist, žárlivost a jejich smysl. Přeložil Petr BABKA. Praha: Portál, 2016. Spektrum (Portál). ISBN 978-80-262-1111-2
KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Mít pro co žít. Vyd. 2., V KNA 1., rozš. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 2010. Malý duchovní život. ISBN 978-80-7195-404-0
MERKLE, Rolf. Žárlivost: jak vzniká a jak ji můžeme překonat. Praha: Pragma, 1997. ISBN 80-7205-485-6
NOVÁK, Tomáš. Žárlivost – jak ji zvládat. Praha: Grada, 2009. Psychologie pro každého. ISBN 978-80-247-2578-9
TOLLE, Eckhart. Moc přítomného okamžiku: kniha o duchovním osvícení. Vydání druhé. Přeložil Jan BRÁZDA. Praha: Euromedia, 2016. ISBN 978-80-7549-161-9
